Skláři v Novém Boru zachraňují vitráže Průmyslového paláce. Rukama jim projde 100 tisíc skel

Průmyslový palác postavili při příležitosti Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 podle návrhu architekta Bedřicha Munzbergera. Od počátku sloužil k pořádání výstav a dalších kulturních akcí, původně šlo o dočasnou stavbu.

„Měla na místě stát nějaké dva roky a pak ji měli zbourat,“ řekl spolumajitel firmy Kolektiv Ateliers Zdeněk Kudláček. Na místě ale palác stojí už 130 let, i to je důvod, proč jsou okna v tak špatném stavu a za hranicí životnosti jsou i kovové rámy, do nichž jsou vsazená.

„Na první pohled se zdá, že to tak hrozné není, že někde chybí výplně, a laik si řekne, že tam se to vyplní a je to hotové. Tak to ale není, ta okna to mají za sebou včetně nosného rámu,“ řekl vitrážista. Všechna okna proto museli před jejich vyndáním z rámu přelepit páskami, aby se sklářům v rukou nerozsypala. I tak z některých bude možné použít jen pár skel, protože jsou rozbitá. Náročné bylo podle Kudláčka dostat okna z rámů. „V tomhle případě byl použit kyt, ve kterém byla přísada suříku, z toho kytu je beton. Nikdy by mě nenapadlo, že budu na okna potřebovat bourací kladivo,“ poznamenal.

Neopravovala se přes 70 let

Obnova vitráží je součástí rekonstrukce a dostavby Průmyslového paláce, který v roce 2008 vyhořel. Práce zhruba za 2,64 miliardy korun začaly letos v únoru a dokončit by je mělo konsorcium firem Metrostav, Avers a SYNER v roce 2025. Kolektiv Ateliers má za úkol nejen obnovu historických vitráží, ale vyrábět budou novoborští skláři také okna pro repliku vyhořelého levého křídla. „Postupujeme souběžně se stavbou, teď pracujeme na severním průčelí,“ dodal Kudláček.

Okna průmyslového paláce prošla rukama restaurátorů v 50. letech minulého století, když se komunistická vláda rozhodla změnit funkci areálu a hlavní halu paláce nechala přestavět na společenský a taneční sál. Z té doby poházejí některé části, které se barevně od původních liší. Po dohodě s památkáři ale bude i řada těchto změn zachována, protože podle Kudláčka už dnes mají svou historickou hodnotu. Někde je ale v ornamentech vymění, aby barvy lépe odpovídaly.

Rukama novoborských sklářů projdou okna o celkové rozloze téměř 2300 metrů čtverečních. Každé okno je podle Kudláčka třeba důkladně zdokumentovat, i když to tak nevypadá, žádná dvě okna nejsou úplně stejná, a není tak možné je zaměnit. Každé okno má proto svůj čárový kód a kompletní dokumentaci, na každé chybějící sklo se dělá extra šablona. Už při rozebírání a mytí musí být skláři velmi pečliví a pozorní. „Nesmí nám otočit jediné sklíčko, musí ho dát zpátky na pozici, kam patří. Pokud by udělali chybu, tak my už to pak nesložíme,“ dodal Kudláček.

Pro novoborské skláře nejde o první podobnou zakázku, před několika lety dělali například repliky skleněných stropů a několika oken pro rekonstruované Národní muzeum v Praze.

ZDROJ: asb-portal.cz

FOTO: archiv SYNER, s.r.o.