Revitalizace historické budovy Hybernská 1 v centru Prahy

Historie místa

První písemné zmínky o této části Prahy pochází z roku 1354, kdy tam Karel IV. po založení Nového Města umístil konvent milánských benediktinů ambroziánského ritu s kostelem sv. Ambrože. Kostel zanikl v průběhu husitských válek po jeho obsazení husity a následném rozebrání na stavební kámen. Na troskách kláštera a sousední měšťanské zástavby vznikla mezi lety 1641 až 1654 novostavba konventních budov kláštera irských františkánů (hybernů) s kostelem Neposkvrněného početí Panny Marie.

Stavba vznikla podle projektu Carla Luraga a patřila mezi nejvýznamnější duchovní areály barokní Prahy. Hrabě František Antonín Špork v roce 1699 zakoupil sousední palác, dnes známý jako Šporkovský. Současně s koupí uzavřel s irskými františkány dohodu o výstavbě spojovací chodby vedoucí ze svého paláce do kláštera. Budova v ulici Hybernská 1 je právě touto spojovací chodbou mezi palácem hraběte Swéerts-Sporcka a bývalým klášterem. V roce 1785 byl klášter irských františkánů včetně spojovací chodby na základě církevních reforem císaře Josefa II. zrušen, v letech 1808 až 1811 přestavěn podle návrhu Josefa Zobela a Jiřího Fischera do architektonicky střídmé formy empírového slohu. Od roku 1813 v budově Hybernská 1 a v přilehlém areálu kláštera fungoval Hlavní celní úřad Rakouského císařství. Od té doby stavba sloužila různým státním úřadům, a to až do roku 2014.

Revitalizace budovy

Mezi lety 2019 až 2021 prošla budova v Hybernské 1 kompletní rekonstrukcí, při které do ní byla citlivě vložena nová architektonická vrstva. Budova byla rekonstruována v souladu s přísnými podmínkami památkové péče. V rámci rekonstrukce byly obnoveny památkově chráněné části historické budovy a naopak byly odstraněny všechny nevhodné zásahy. Vnější vzhled historického objektu byl v podstatě ponechán až na parterovou a střešní část.

Architektonické a konstrukční řešení

V parteru byly stávající nepravidelné výkladce nahrazeny novými úzkými a vysokými portály v přesné fasádní osovosti okenních otvorů, čímž bylo docíleno jejich pohledové gradace od uliční nivelety až po hlavní římsu. Parterová část je horizontálně bosovaná až po kordonovou římsu, jež je zároveň podokenní římsou druhého podlaží. Převýšené výkladce jsou v nadpraží ukončeny stávajícími klenáky. Původní památkově chráněný krov byl ponechán.

Nová vrstva se realizovala formou nadkrokevní izolace s pohledově přiznanými prvky původního krovu v interiéru. Nová pásová ateliérová okna jsou umístěna na obou stranách krovu a jsou vložena do střešního pláště tak, aby pohledově levitovala nad chráněným krovem. Prosklené plochy jsou kryty horizontálními kovovými lamelami v barvě střešní krytiny, čímž dochází jednak ke sjednocení barevnosti celého střešního pláště, potlačení odrazivé složky prosklených ploch a v neposlední řadě také k ochraně kvality vnitřního prostředí, jelikož lamely plní funkci slunolamů. Nová přístavba je orientována do prostoru náměstí, je ovšem odsazena od nároží, aby ponechala volný pohled na historickou fasádu. Svou výškou nepřesahuje výšku hřebene původního objektu, takže se pohledově neuplatňuje z dálkových pohledů.

Přístavba budovy

Do přístavby byly integrovány všechny páteřní instalace a vertikální komunikace, čímž se minimalizovaly zásahy do původní, památkově chráněné substance.

Vlastní hmota přístavby je koncepčně uchopena jako architektonický novotvar – protipól k původní historické budově, a to jak z konstrukčního, tak i z materiálového hlediska. Je od ní půdorysně odtržena, přičemž vzájemné funkční propojení obou staveb na sebe přebírají prosklené spojovací krčky v každém podlaží. Krčky jsou tvarovány tak, aby se napojily do míst původních okenních otvorů historické fasády. Mezi oběma hmotami tak vzniká nekonfliktní dialog. Novotvaru vertikální hmoty přístavby dominuje „sochařsky“ ztvárněná čelní (severní) fasáda. V polovině své výšky se mírně prolamuje, spodní část prosklené plochy je sklopena dovnitř, vrchní část se vyklápí ven. Aby se umocnilo působení čirých prosklených ploch, byly navrženy velkoformátové skleněné desky o šířce 2 m a výšce 9,5 m, s jednou jedinou stykovou spárou v místě prolomení. Vertikalita fasády je podpořena osazením hlubokých duralových břitů ve fasádních osách, které se ovšem vyklápějí opačným směrem. Tyto břity navazují v kontrafasádách na velkoformátový duralový obklad. Čelní prosklená fasáda „vyrůstá“ z dlažby chodníku (horizontální zasklívací profily jsou zapuštěny pod niveletu terénu) a končí tzv. nulovou atikou, kdy se čelní skla a duralové břity protáčejí do střešní roviny. Západní fasáda přístavby je tříosá a je tvořena jedním pásem sestaveným z duralových jemně broušených plechů a dvou pásů z velkoformátového čirého skla. Za ní se nachází betonové únikové schodiště, které se vine kolem centrální vřetenové stěny. I v tomto případě se uplatňuje motiv architektonického „kontrapunktu“, tj. obdobně jako se u fasád střídá čirý prosklený povrch s neprůhledným duralovým povrchem, tak se u schodiště střídá hladce broušený povrch ramen schodiště se špicovaným povrchem vřetenové stěny. Skulpturální efekt schodiště je podpořen navíc tím, že prolamování schodnic je aplikováno i do spodní plochy ramen. Nerezové schodišťové madlo je zapuštěno do kapsy středové stěny a vine se kontinuálně od nejnižšího až po nejvyšší podlaží po vnitřním obvodu. Do protilehlé strany přístavby je situován výtah s prosklenou kabinou s výhledem do přilehlého náměstí.

Propojovací krčky

Prosklené propojovací krčky jsou jednak komunikačními spojkami mezi přístavbou a historickou hmotou a zároveň i technologickými můstky, kde se v konstrukcích stropů a podlah každého krčku transportují vzduchotechnické, potrubní a kabelové rozvody z přístavby směrem do historické budovy. Tímto způsobem jsou v památkově chráněné stavbě umisťovány téměř výhradně pouze horizontální rozvody (v rámci podhledu, nebo skladby podlahy) a nedochází k probourávání původních stropních trámových konstrukcí nebo kleneb. Vertikální potrubní trasy jsou umístěny pouze v nové přístavbě a ústí do dvoupodlažního suterénu, kde je situováno celé technologické zázemí objektu.

Konstrukční část

Historická budova

Hmotová substance historického objektu je tvořena zděnými masivními stěnami ze smíšeného zdiva, které jsou buď zaklenuty valenými klenbami (reprezentativní prostory v 1.PP a 1.NP), anebo přestropeny stávajícími dřevěnými trámovými stropy (2. a 3.NP – kanceláře). Stávající krov (4.NP) byl pečlivě a citlivě restaurován s pohledovým přiznáním konstrukčních prvků krovu – krokve, sloupky, vzpěry, hambálky. Podzemní konstrukce historického objektu jsou vystaveny působení zemní vlhkosti. Jelikož nebylo možné provést hydroizolační ochranu z vnější strany obvodových stěn, byl realizován sanační systém odvlhčení zdiva elektroosmózou.

Přístavba

Hmota přístavby je provedena vůči stávajícímu historickému objektu kontrastně, nejenom z architektonického hlediska – prosklený převýšený hranol s prolomenou čelní severní fasádou, ale i z hlediska konstrukčního – železobetonová monolitická konstrukce hlavní přístavby s propojovacími krčky konstrukčně řešenými jako ocelové lávky. Železobetonové konstrukce se pohledově uplatňují pouze ve vstupní recepci a na únikovém schodišti. Vynášecí konstrukce prosklených velkoformátových fasád je řešena jako samonosná, svislé zatížení se převádí do železobetonového zhlaví podzemní části přístavby, vertikální ocelové stojky jsou pouze stabilizační, zabraňují deformacím fasád při poryvech větru. Nosné ocelové konstrukce propojovacích krčků jsou požárně ochráněny a překryty prosklenými stěnami z čirého nebo lakovaného skla, popř. alucobondovým obkladem. Dvoupodlažní podzemní část je řešena jako železobetonová bílá vana.

Technologické zařízení budovy

Technologické zázemí objektu je situováno do dvou podzemních podlaží. Zdrojem tepla je plynová kotelna, koncovými prvky topení jsou čtyřtrubkové fancoilové (FCU) podparapetní jednotky (kanceláře a zasedací místnosti), čtyřtrubkové FCU podhledové kanálové jednotky (kanceláře v podkroví a zasedací místnosti v přístavbě), teplovodní podlahové topení na chodbách, halách i toaletách a výměníky ohřevu vzduchu ve VZT jednotkách ve strojovně.

Zdrojem chladu je atypická chladicí jednotka s adiabatickým odvodem kondenzačního tepla pro snížení potřeby procesního vzduchu, která je umístěna ve 2.PP, využívající odváděného větracího vzduchu z budovy. Koncovými prvky chladu jsou již zmiňované FCU jednotky (buď v parapetním provedení nebo kanálovém podhledovém provedení). Spotřeba tepla a chladu je měřena samostatně pro jednotlivé uživatele. Hlavní větrací systémy jsou vybaveny filtrací vzduchu, zpětným získáváním tepla, dohřevem vzduchu a chlazením. Systém pro kanceláře má i možnost zvlhčování vzduchu. Kromě těchto centrálních systémů s přívodem vzduchu je použito lokálních odsávacích systémů s omezenou dobou provozu (odsávání sociálních zázemí a kuchyněk). Objekt je napojen na všechny sítě technické infrastruktury dostupné v dané lokalitě a disponuje vlastní odběratelskou trafostanicí. Prvky topení a chlazení jsou ovládány centrálním systémem měření a regulace, který má koncové ovládací prvky vyvedeny do každé místnosti a zároveň do centrálního ovládacího panelu na recepci, která je permanentně obsazena personálem správy objektu v režimu 24/7. Do recepce jsou zavedeny i řídicí a poplachové systémy požárněbezpečnostního řešení objektu.

Osvětlení budovy je rozděleno na tři samostatné systémy: provozní osvětlení, iluminační osvětlení a únikové osvětlení. Provozní osvětlení je víceokruhové, s možností nastavení intenzity osvětlení a je řešeno buď podvěšenými svítidly (u památkově chráněných stropů, kleneb nebo v podkroví), nebo zapuštěnými svítidly (v podhledech zasedacích místností, v recepci a v hygienickém zázemí). Večerní iluminační osvětlení je zapuštěno do podlah prosklených propojovacích krčků, do podlah mezipodest únikového schodiště a do duralových parapetů čelní fasády přístavby. Tímto způsobem jsou osvětleny stěny a stropy, přičemž nejsou vidět zdroje světla. Únikové osvětlení je řešeno samostatným okruhem a je napojeno také na záložní zdroj energie. Součástí osvětlení jsou i iluminační piktogramy s vyznačením směru únikových tras. Objekt je chráněn proti účinkům blesku systémem HVI vodičů s vnitřním vedením v rámci konstrukcí budovy, které umožnilo vypustit standardní řešení trasování svodů po fasádách.

Zhotovitel: SYNER, s.r.o.

ZDROJ: Stavebnictví