Petr Syrovátko: Od stavebních buněk k miliardovým zakázkám

Společnost Syner jste „od nuly“ dostali mezi stavební špičku. Dnes představuje vlajkovou loď skupiny Syner Group, kterou stále vlastníte s dlouholetým kamarádem a obchodním partnerem Jiřím Urbanem. Kde se zrodilo tohle silné přátelství přetrvávající dodnes?

Poprvé jsme se setkali ještě před revolucí, v roce 1985, v dnes již neexistujícím státním podniku ZRUP (Základna rozvoje uranového průmyslu, pozn. red.) se sídlem ve Stráži pod Ralskem, kde už Jirka dva nebo tři roky pracoval. Závod tehdy připravoval a realizoval stavební práce pro uranový průmysl a já tam nastoupil na pozici mistra. Nějakou dobu jsem se profesně prokousával až k roli stavbyvedoucího, což vedlo k tomu, že jsme se s Jirkou setkávali častěji, nejdříve pracovně a později i soukromě, až se z nás stali přátelé. Vzpomínám si na dlouhé večerní debaty, které jsme spolu vedli – o společných vizích, ambicích a snech. Od začátku nás spojoval podobný pohled na svět, ale především jsme si s Jirkou názorově a lidsky blízcí.

Pak přišel rok 1989 a změna režimu. Co bylo dál?

Po revoluci přišel zásadní zlom, byli jsme omámeni výraznou proměnou společnosti. Najednou se rozšířily možnosti a pro nás bylo nesmírně lákavé zkusit nastartovat něco vlastního: v roce 1990 jsem začínal trochu podnikat na jednoduché bázi formou nákupu a oprav stavebních buněk, k tomu následně přicházely i první malé stavební práce. A v roce 1991 to celé začalo, opustil jsem podnik a postavil se na vlastní nohy. Poměrně rychle se mi dařilo získávat zakázky většího rozsahu v Liberci i sousedním Německu, to už Jirka odešel také a pustil se do podnikání se mnou. Od té doby kráčíme třicet let v jedněch botách.

Syner jste založili na „zelené louce“ v roce 1991, to byla doba neznámá, nejistá, skoro až divoká. Co bylo tou hlavní motivací zariskovat a pustit se do vlastního podnikání ve stavebnictví?

Říká se, že jablko nepadá daleko od stromu. Jak Jirka, tak i já pocházíme ze stavařských rodin. Děda byl architekt a účastnil se v roce 1963 soutěže na návrh nového hotelu a vysílače Ještěd, kterou nakonec vyhrál Karel Hubáček. I můj otec se celý profesní život pohyboval ve stavařině a strýc Jaromír je rovněž architekt. Prostě to máme v krvi. Motivací pro mě osobně byla chuť měnit svět, energie čišící z mládí, odvaha uchopit příležitost, vůle překonávat počáteční překážky a neskutečná touha zkusit nádhernou stavařinu dělat sami pro sebe a lépe. A to stále platí.

Vyskytly se někdy neshody, které by byly zásadní mezi vámi ohledně směřování vašeho podnikání? Nebo máte role od začátku přesně rozdělené a pomyslnou hranici nepřekračujete?

Určitě vznikla spousta kolizních situací, lhal bych, kdybych tvrdil, že ne. Nikdy se ale nejednalo o úmysl poškodit toho druhého nebo vnést mezi nás klín. Klíčem k našemu společnému podnikání je a vždy byla vzájemná důvěra. Oba jsme hodně charakterově podobní a naladění na stejné vlně, takže respektujeme, co dělá ten druhý. Uvěřili jsme, že mezi námi nikdy nesmí vzniknout obranný reflex. Řešení pokaždé vzejde z argumentů a pro nás je prioritou vyslechnout si jeden druhého, než učiníme důležité obchodní kroky. Důvěra stále přetrvává a je jakýmsi vzorem v chování navenek i dovnitř firmy.

Jak hodnotíte s dostatečným odstupem první roky podnikání?

Vzpomínám na to jako na neuvěřitelně spontánní období. Zkušenost je nepřenositelná a začátky jsme si doslova prokousávali od „první míchačky“, ale pohánělo nás mládí, obrovský entusiasmus a sny. Do karet nám také nahrával hlad po nových stavbách.

Pamatujete si na okamžik, kdy jste si uvědomil, že „ta malá rodinná firma“ vlastně není už tak úplně malá?

Neřekl bych, že to byl okamžik, ale spíše šlo o období, kdy se nám dařilo prosazovat se i mimo Liberec, potažmo celý region. Byli jsme o třicet let mladší a hladovější. Zakázky v jiných městech a krajích měly vliv na to, že se firma poměrně rychle rozrůstala a my si začali uvědomovat, kým skutečně jsme. Do té doby naše pracovní aktivity byly omezené pouze na Liberec, z toho bohužel také vznikl i ten dojem, že v Liberci děláme všechno. Ano, nejenže jsme se snažili dělat všechno, ale také jsme to celé chtěli udělat dobře, což se nám dařilo. Investoři se k nám opakovaně vraceli a vracejí a na to jsme hrdí.

Které milníky považujete za zlomové ve vývoji firmy?

Našich třicet let působení na stavebním trhu rozděluji na pomyslné desetiletky. Prvním a velice významným milníkem ve vývoji firmy byl konec devadesátých let, kdy se nám podařilo vybudovat v centru Liberce vlastní investici, půlmiliardový Palác Syner, dnes nesoucí název Millenium. I přes všechny komplikace, které výstavbu doprovázely, nám tato budova poskytla neuvěřitelný základ a jistotu v našem dalším podnikání. V té druhé desetiletce, a tím myslím roky 2000 až 2010, jsme se podíleli na vzniku čtyř průmyslových zón, z toho dvě jsou v Liberci. Jsou to čistě privátní průmyslové zóny bez jakékoli subvence, bez jakékoli dotace a díky nim vzniklo v Libereckém kraji na 7000 pracovních míst. Nemohu opomenout ani výstavbu multifunkční arény, která je dodnes vzorem podobným stavbám, a nám se navíc následně podařilo postavit ještě další dvě v České republice, a to v Karlových Varech a Třinci.

Jak do všeho zasáhl rok 2008 a příchod celosvětové ekonomické krize?

Šlo o zlomový rok, který poslední etapu probíhající až doposud ovlivnil bytostně. U nás se krize nejvíce dotkla stavařského oboru a značně jej na nějakou dobu ochromila. Spoustu domluvených zakázek investoři odsouvali v horizontu až pěti let. Takový útlum jsem nepoznal za celou svou kariéru, mimo jiné se ukázalo, jaké charaktery lidí s námi spolupracují, protože všichni jsme byli pod velkým tlakem a v nejistotě. K tomu všemu nám zkrachoval italský investor a obří projekt výstavby outletového centra v Praze u letiště, jejž jsme stavěli a který zůstal nedoplacen. Dalších deset let jsme se spolu se skupinou PPF pod vedením Petra Kellnera podíleli na záchraně a dokončení tohoto centra. Podíl na otevření a faktickém rozjezdu patří dalšímu úspěšnému byznysmenovi Karlu Pražákovi, který jej postupně vykoupil, využil jeho potenciál a stále centrum rozvíjí. V současnosti je uvnitř muzeum s unikátní sbírkou koster a modelů dinosaurů a na konci letošního roku se v sousedství outletu chystá ještě otevřít největší krytý zábavní park v České republice.

Máte nějaký stavařský sen, konkrétní projekt, který chcete zrealizovat?

Dívám se na to komplexně a nevidím úplně konkrétní cíl či stavbu, pod kterou bych se toužil podepsat. Moje velké přání je, abychom šlapali dál v nastoleném tempu, tedy si neustále zlepšovali odbornost, profil a kredibilitu. Účastníme se těch nejzajímavějších tendrů, teď například usilujeme o realizaci hotelu v Praze na Letné pro skupinu Daniela Křetínského, zároveň chceme zvítězit a pustit se do výstavby unikátního sídla největšího českého bankovního domu České spořitelny na pražském Smíchově. Každý projekt je specifický a my si každého vážíme.

Co posouvalo firmu dál? Na čem rostla?

Co firmu opravdu posouvalo a stále posouvá, to jsou jednoznačně naši zaměstnanci. Firma není stroj, je tvořena lidmi, takže je obrovsky důležité mít kolem sebe kolektiv kvalitních lidí, ochotných, kreativních, ale i ambiciózních, kteří chtějí růst a zlepšovat se. Protože pak se posouvá i celek – tedy i Syner. My jsme měli na dobré lidi štěstí, nebo spíše čich. Ve firmě máme stálé kolegy, již to s námi táhnou i přes čtvrtstoletí. Myslím, že schopnost najít si správné lidi a vhodně poskládat týmy jsme si zachovali. Zkrátka a dobře, nejvíce si ceníme významu daného slova a podané ruky.

A vyskočila vám někdy v hlavě otázka, kdy jste si řekl „a dost, tohle mi za to nestojí“?

Když se ohlédnu zpět do historie, vzpomenu si na několik takových situací. Například když nám někdo v průběhu rozpracovaného projektu nastavoval nesplnitelné podmínky – v ten moment jsem měl pocit, že vše, co jsem pro to do té doby udělal, bylo naprosto zbytečné. Ale o tom přece život je. Neliší se to ničím jiným od běžné hádky doma v rodině nebo po prohraném sportovním zápase, stejné je to i v podnikání. Vím, že k cíli nevede nikdy jednoduchá cesta, důležité je vykasat rukávy a pokračovat dál – dokončit, co už začalo.

Úspěšné firmy, jako je Syner, lákají kupce. Vy však od založení firmu ve dvou lidech stále vlastníte. Přesto: Dostal jste někdy na stůl nabídku na prodej?

Ano, v průběhu let se objevilo poměrně dost nabídek, ale v tomhle případě jsme celkem čitelní. Nezapomínáme na to, odkud jsme vzešli a co jsme prožili. Naše potomky jsme odmala vedli k lásce k firmě, zodpovědnosti a pracovitosti. V posledních letech zakázky a projekty s rodinou konzultujeme. Je to mladá krev, vyrůstali v jiné době i prostředí, mnohdy mají jiný vhled do našeho podnikání, což je pro nás inspirativní. Rodinná tradice v našem případě má tedy pokračovatele.

Letos Syner oslavil třicet let existence, za tu dobu jste postavili mnoho unikátních staveb, a to nejen na území České republiky, ale i v zahraničí. Na kontě máte více než 700 zrealizovaných projektů. Kde vidíte firmu za dalších deset let?

Za deset let se toho může stát opravdu mnoho a přiznám se, že nechci nic konkretizovat. V každém případě si přeji, aby naše podnikání stále rostlo v oblasti inovací, zdokonalování kvality a doškolování a vyhledávání potenciálních mladých talentů. Považuji za důležité, že dokážeme nabídnout práci mladým lidem, kteří chtějí nikoli pro nás, ale s námi pracovat. Kdysi jsme měli v referencích uvedené, že jsme mladá a dynamická firma, i dnes to chceme uvádět. Třicet let není přece zase tak moc, ale nesmí to být v mém podání nebo v podání mého parťáka, protože my jsme o těch třicet let zestárli. Dokážeme však stále nabídnout zajímavou práci i mladým lidem, kteří chtějí třeba svých deset let strávit s námi a postupně sami sebe i nás rozvíjet, abychom pořád byli moderní, atraktivní a technologicky vyspělá firma. V současné době se klade velký důraz na environment. Důležitý však je rozumný environment, abychom tyto věci akceptovali a postupně je zaváděli do systému a podle toho nejenom mluvili, ale také se i chovali.

Syner si stojí za kvalitou své práce a projektů, za které získává odborná ocenění. Pro stavební firmy je nejprestižnějším oceněním úspěch v soutěži Stavba roku, kde pravidelně bodujete, naposledy letos v říjnu s projektem Hybernská. Co je ale pro Petra Syrovátka tím skutečným oceněním?

Na tohle dokážu odpovědět pocitově naprosto přesně. Stojíme-li na samotném konci s investorem a on chválí naši kvalitně odvedenou práci, realizační tým a bezproblémový proces výstavby, je to pro mě opravdové a největší ocenění. Je to naše vizitka, kterou se chceme prezentovat a jež utváří dobré osobní vztahy nejen s lidmi na stavbách, ale také s majiteli různých společností, jakými jsou například pan Milan Fiľo z Eco-Investment, Karel Pražák z Kaprain Group nebo skupina PPF. Zároveň musím ale zdůraznit, že si vážíme každé zakázky. Není nic krásnějšího, než když se k nám spokojení investoři opakovaně vracejí.

Značka Syner je dlouhodobě spojena s úspěšným hokejovým klubem Bílí Tygři Liberec, který každý rok bojuje o přední příčky v extralize. Dále jste založili profesionální esportový tým Sinners, vaše manželka Eva spolu s Ivou Urbanovou už přes dvacet let pomáhají okolí prostřednictvím Nadace Syner a do portfolia Syner Group spadají další dvě desítky firem různého zaměření. Je nějaká další oblast, která vás láká?

Vlastnit hokejový klub v českých poměrech není žádná legrace. Abyste mohli hrát extraligu, musíte do toho dát velký kus srdce, být pro celou věc zapálení a vynaložit určité prostředky, podotýkám nejen ty finanční. Úspěch je nejlepší marketing, což se nám poslední roky celkem dařilo, přesto si myslím, že i v době neúspěchu se nám povedlo vybudovat značku Bílého Tygra, která je spojena nejenom s námi, ale především i s tímhle úžasným a báječným městem, jakým je Liberec. A když už nějaké ty prostředky máme, vnímáme také společenskou zodpovědnost a naše ženy rozumným způsobem přerozdělují finance a efektivně pomáhají tam, kde se mnohá koruna nedostává. Určitě nejde o to, že zachraňujeme svět, ale proč nepodat pomocnou ruku těm, kteří to potřebují, zvlášť když můžeme a cítíme to tak. Zároveň musím připomenout, že to dělají naprosto zdarma, bez jakýchkoli režijních nákladů navíc. Nikdy jsme se nebránili vstoupit do neznámých vod, do firmy postupně zapojujeme další členy naší rodiny, kteří znají výborně její historii a vývoj společnosti a současně jim nechybí zápal, odvaha a nadšení jako nám v začátcích. S jejich příchodem se Syner Group postupně rozrůstá o ne úplně stavařské akvizice na poli různých start-upů. My si dobře uvědomujeme, co znamená diverzifikace. Nechceme, aby skupina stála pouze na „jedné noze“, přičemž zároveň velmi hrdě hlásíme, že u nás je základním pilířem stavebnictví, což je reprezentováno značkou Syner. Vedle toho bychom si rádi každý rok s třetinou z celého objemu naší práce pomohli vlastním developmentem. Když se naskytnou zajímavé projekty, rádi si je zrealizujeme.

„I po třiceti letech v byznysu si stále cením významu daného slova a podané ruky.“

„Vím, že k cíli nevede nikdy jednoduchá cesta, důležité je vykasat rukávy a pokračovat dál – dokončit, co už začalo.“

Autor: TEXT TOMÁŠ LOSKOT

Foto: MICHAEL TOMEŠ

Zdroj: Interview