en
Dřevostavby už nebudou omezeny výškou dvanácti metrů. Může to zlevnit výstavbu
Stavět do šířky je málo efektivní. Mnohem lepší je jít na menším prostoru do výšky. Právě tomu ale u dřevostaveb v Česku brání legislativa, umožňující maximální výšku dvanácti metrů. Podle člena představenstva skupiny SYNER Group Lukáše Urbana se to ale změní. Příští rok dojde k posunutí limitů na osmnáct metrů a u hybridních staveb dokonce na dvacet dva. Tedy například pětinu nejvyšší budovy v Praze City Tower. „Když to v dalších letech posuneme zase třeba o další tři metry, bude to skvělé,“ říká Lukáš Urban.
Obecný úzus je takový, že dvanáctimetrová budova znamená fakticky čtyři podlaží. Ve světě se přitom hybridní metodou, tedy použitím dřeva v kombinaci s dalšími materiály už odvažují stavět i mrakodrapy. Například vídeňský kancelářský komplex Timber Marina Tower o 113 metrech. U nás tedy budeme alespoň na pětině u hybridů a zhruba šestině u dřevostaveb.
Právě SYNER se těmito technologiemi zabývá poměrně intenzivně. Hodně to souvisí i s udržitelností a oblastí ESG. „Přemýšleli jsme, jak jít ESG naproti. Variant bylo hodně, přičemž můžete recyklovat nebo používat obnovitelné zdroje, jako je dřevo,“ říká Lukáš Urban. Nakonec si skupina vybrala rakouskou technologii CREE, která kombinuje obojí. Umožňuje tvořit velkoobjemové stavby a jít právě hodně do výšky. Podle Urbana až na dvacetipatrový dům, což ale v Česku asi hned tak možné nebude.
Přitom právě stavět do výšky je podle člena představenstva SYNERu efektivnější než domy rozšiřovat. Mimo jiné proto, že stavebních pozemků je omezené množství, a když úřad či územní plán dovolí zastavět třeba jen polovinu plochy, je třeba jít prostě do většího množství podlaží. Teoreticky tak navýšení staveb může přinést úsporu nákladů na jednotku plochy.
Výhodu hybridních staveb mohou být i rychlost a nižší uhlíková stopa. Autoři metody CREE podle Urbana garantují budování až 350 metrů čtverečních užitné plochy denně, SYNER se drží zatím 250 metrů. Podstatou je výroba jednotlivých dílů v továrně, jejich transport na staveniště a montáž stavby. Čím víc se vyrábí a čím méně se staví, tím je podle Urbana nižší i uhlíková stopa: „Autoři metody garantují rozdíl minimálně na úrovni třiceti procent.“ Zvýšit jej lze dalšími prvky, jako jsou třeba vytápěné či naopak chlazené stropy.
Své může udělat i použití recyklovaných materiálů. Ani těm ale česká legislativa vždy nepřeje. „U nás Ředitelství silnic a dálnic třeba upravuje, kolik ho smí být ve které vrstvě komunikace,“ říká Urban s tím, že podle něj by mělo jít o to, zda je v pořádku zkouška typu a pak ať si zhotovitel použije recyklátu, kolik chce. „Jsou země, kde se používá z osmdesáti procent,“ zdůrazňuje.
Hybridní stavby z prefabrikovaných dílů mohou leckomu připomínat socialistické paneláky. Tak by ale tomu být nemělo. Nicméně Urban zdůrazňuje, že zatím jde SYNER spíše naproti technologii, než aby projektant měl volné ruce a technologie se mu přizpůsobovala.
Rozvoji by podle něj mohl také napomoci stát: „Není nic snazšího než se odvrátit od ceny jako jediného kritéria.“ Stát říká firmám, jakém mají mít cíle v oblast ochrany klimatu, takže by je měl v řešení podporovat. Pokud by totiž sám tlačil dopředu stavby s nižším dopadem do životního prostředí, podpořil by tak jejich rozvoj, až by se staly o to více konkurenceschopné i komerčně.
Sám ovšem chápe, že to není vždy jednoduché. „Kdysi jsem měl takové pravidlo, že když to jde jinde, proč by to nešlo u nás,“ říká. Avšak dodává, že když pochopil, co každá změna obnáší, tak každý úředník v jeho očích vyrostl.
Autor: e15.cz
Foto:archiv SYNER, s.r.o., © CREE GmbH
